Stanovisko hnutí k migrační krizi

Stanovisko hnutí k migrační krizi

Každý člověk, který se někam přestěhuje, bez ohledu na důvody, které ho ke stěhování vedly, má problém přijmout tradice, způsob života a kulturu země, kam se přistěhoval. Zvláště, když pochází ze zemí s tradicemi a kulturou zcela vzdálených těm našim. Pro tuto skutečnost máme porozumění, avšak to neznamená, že se budeme migrantům přizpůsobovat. Pokud někdo chce s námi žít, musí dříve či později převzít naši kulturu, tradice a způsob života. Nechceme jim brát jejich víru, pokud nám ji nebude chtít vnucovat. V západní Evropě však považují muslimové své požadavky za nárokové, a když nejsou beze zbytku plněny, mají záminku k tomu, aby mluvili o rasismu či diskriminaci. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žádná jiná komunita – židovská, hinduistická, budhistická atd. podobné požadavky a nároky na zvláštní práva nemá a ani je neuplatňuje.

Zkušenosti z Francie, Velké Británie, Německa a zvláště z Belgie naopak ukazují, že se imigranti ani ve druhé generaci neasimilovali a nezařadili se do většinové společnosti. Naopak vytvořili ghetta. Tato ghetta žijí svým vlastním životem mimo majoritní společnost. Mají své vlastní zákony a chrání své obyvatele proti většinové společnosti.

Pokud si však někdo myslí, že muslimové k nám přijdou a vzdají se svých tradic a kultury, je to názor velmi naivní a ve svých důsledcích i nebezpečný. V mnoha ohledech nemohou muslimové kvůli svému náboženství dodržovat naše zákony ani společenské a kulturní normy.

Imigrační vlna názorně ukázala, že představitelé EU, stejně jako představitelé Německa a Francie jsou při řešení imigrační krize zcela bezradní. Zcela rezignovali na pravidla Schengenského prostoru, aniž by měli politický mandát, ignorovali dublinské dohody, úplně otevřeli hranici EU a ještě osočovali země, které chtěly mezinárodní právo dodržovat.

Na základě uvedených skutečností považujeme jakékoliv kvóty pro přijímání uprchlíků za nepřijatelné. Pokud máme přijímat nějaké uprchlíky ze zemí postižených válkou, je třeba se orientovat na Ukrajinu. Pomoc uprchlíkům ze Sýrie a Iráku je třeba realizovat v uprchlických táborech mimo území EU.

Ve shora uvedených souvislostech je třeba, aby Česká republika, v rámci svých kompetencí, měla otázku bezpečnosti mezi svými prioritami.

 

Jan Kryčer

Brno – květen 2016