Jak praví ústava České republiky ve své preambuli:
„My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku…“
Nejedná se pouze o prázdná slova, pro nás občany České republiky, tento úvod nejvyššího zákona České republiky znamená základ toho, co chceme ve veřejném životě dokázat. V hluboké úctě k tomu, co slovo „politika“ od svých základů znamená, a co bylo za dlouhá staletí mnohokráte pošlapáno, znetvořeno podle vůle momentálních vládců, mnohdy až k přesnému opaku představ praotců zakladatelů politiky a demokracie, hodláme nejen respektovat, ale přes tisíciletí, která nás dělí od vzniku původních antických „polis“, tedy obcí, měst a později států, hodláme tyto moudré základy lidského společenství uplatnit v dnešním polarizovaném světě.
Vize uspořádání společnosti České republiky
Základem společnosti je samozřejmě občan, jehož rozhodování o tom, jak bude probíhat jeho život, a vše s tím související, je naprosto svobodné a jediným omezením této svobody mohou být jen zákony platící ve společnosti, v níž se nachází. Přitom vycházíme z podstaty, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Tyto zákony nemohou v žádném případě vycházet z nějaké vůle či rozmaru těch, kteří by si osobovali právo o životě jednotlivce rozhodovat, ale pouze a jen z vůle orgánů, který si tento svobodný a svéprávný občan volí ve svobodných volbách.
Dále vycházíme z předpokladu, že člověk-občan by měl být co nejvíce podporován v oblastech, které může sám svou vůlí a volbou co nejvíce ovlivnit. Proto dalším stupněm naší představy fungující společnosti je rodina. Jedná se o rodinu klasickou, vycházející z principů křesťanské civilizace, jíž jsme již po tisíciletí součástí. Rodina si proto zaslouží všemožné podpory a zvláštní pozornosti, protože je nade všemi dalšími společenstvími v celé naší společnosti.
Pojem „občan“ odvozuje svůj původ od slova „obec“. Obec jako další vyšší úroveň námi pojatého uspořádání společnosti pro nás není pouhým pojmenováním nějakého katastrálního území. Je především společenstvím občanů, žijících mnohdy dlouhá léta v tomto společenství proto, že jejich předkové i oni sami dospěli k svobodnému názoru, že je dobré v tomto společenství žít, a že to bude dobré i pro jejich potomky. Právě toto společenství našich předků, nás, a našich potomků je tím, co je pro nás základní definicí společnosti.
Sdružování občanů ve společenství státoprávně uchopitelných (obce) je věcí jednou. Další, podle nás nesmírně významnou věcí, je sdružování svobodných občanů ve spolcích, které se státoprávním uspořádáním možná nemají nic společného, ale z pozice občana mají význam zásadní. Sdružování občanů ve spolcích nejrůznějšího zaměření, na základě společného zájmu, zákony státu nepřekračujícího, mnohdy však přesahujícího i rozsah obce, je pro nás dalším základním kamenem kvalitní na těchto pevných základech stojící společnosti.
Za velmi podstatnou považujeme i to, čemu říkáme „územní příslušnost“ nejen obce, ale především občana k historickému dědictví našich předků. Občané, na tomto území žijící, jsou tedy přímými dědici slavné historie zemí Koruny české, a právě z úcty k našim předkům si nemůžeme dovolit jakýkoliv hazard s jejich odkazem. Tedy Čechy jsou Čechami, Morava Moravou, a Slezsko Slezskem, bez ohledu na to, co si mohou někteří konstruktéři evropských „novotvarů“ na tomto území dovolit. Je smutnou skutečností, nicméně ústavně danou, že není respektována historická hranice těchto historických území, nicméně, Moravan bude Moravanem, stejně jako Čech Čechem a Slezan Slezanem, i kdyby bylo v zákonodárných sborech odsouhlaseno cokoliv. Právě jakýsi „územní patriotismus“, vědomá příslušnost k historickým zemím koruny České, je bezesporu základem k vlastenectví k České republice, která je naším společným domovem.
Jak tohoto cíle hodláme dosáhnout?
Je poctivé říci, že naše vize uspořádání společnosti České republiky rozhodně není jednoduchým cílem. Jedná se o rozsáhlý soubor různých cílů, jichž nelze dosáhnout během tak kratičké doby, kterou je například čtyřleté volební období. Tyto cíle je však nutné mít neustále na paměti a trpělivě kráčet za jejich naplněním. Především však nikdy neuhnout z principů, které jsou v těchto cílech obsaženy.
Na co se chceme zaměřit:
Je poctivé říci, že naše vize uspořádání společnosti České republiky rozhodně není jednoduchým cílem. Jedná se o rozsáhlý soubor různých cílů, jichž nelze dosáhnout během tak kratičké doby, kterou je například čtyřleté volební období. Tyto cíle je však nutné mít neustále na paměti a trpělivě kráčet za jejich naplněním. Především však nikdy neuhnout z principů, které jsou v těchto cílech obsaženy.
Vnitřní politika
Zaměříme se na to, co je podle našeho mínění v naší současné společnosti silně opomíjeno. Jsou určité pojmy, které neustálým opakováním médii a profesionálními politiky postupně přicházejí o svůj význam. Mnohdy ani sám řečník, či autor komentáře pořádně nevědí, o čem mluví, či píší. Přitom se jedná a základní stavební kameny každé kvalitní a prosperující společnosti spokojených, sebevědomých a hrdých občanů. Naprostá většina těchto pojmů je uvedena v Ústavě České republiky, tvoří tedy soubor základních práv občana našeho státu. Bdít nad jejich dodržováním a nedopustit to, aby tato práva byla zneužita a překroucena ve svůj opak, by mělo být základní povinností každého občana právního státu.
Svoboda jednotlivce
Svoboda je jedním z nejčastěji opakovaných a také nejvíce ztrátou původního významu poznamenaných slov. Vyjdeme-li z toho, že má svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného, pro většinově „slušnou“ společnost to postačuje. Další staré pravidlo hlásá, že lidé nejsou andělé. Ne všichni tedy pravidlo hranice své vlastní svobody chápou a dodržují. Proto, a jen proto, v rámci společnosti platí jistá většinově akceptovaná pravidla, neboli zákony. Jejich základem má být co nejjednodušší, mnoha generacemi předků v praktickém životě prověřený soubor pravidel – mravní kodex společnosti, například Desatero přikázání, které je etickým prazákladem společnosti křesťanské, k níž více než tisíc let patříme. Vláda léty prověřených pravidel a z nich odvozovaných základních zákonů státu je tak vládou nad všemi zákony ostatními, jedná se tedy o vládu práva.. Konkrétní zákony, které se z těchto obecně platných pravidel dále odvozují nesmějí být v žádném případě s těmito základními zákony ve sporu. To, co zákony nezakazují, je povoleno. Každé narušení svobody občana považujeme za zásadní útok na samotnou podstatu svobodné společnosti a hodláme těmto pokusům bránit všemi zákonnými prostředky, ať již se tohoto narušení dopustí kdokoliv. Rovnost občanů před zákonem je dalším ze základních práv občana a jedním z principů existence svobodné společnosti
Demokracie
Základní pilíř svobodné společnosti tvoří svobodný občan. Společnost, kde tomu tak není, nemůže být nazývaná svobodnou. Podílet se na tom, jak bude společnost, v níž žije, vypadat, je základním právem občana. Na druhé straně je i povinností občana dohlížet na to, nejsou-li jeho svobodná práva nějakým způsobem porušována. Je-li tomu tak, je jeho dalším základním právem se tomuto narušení práv bránit. Je přitom lhostejné, jedná-li se o demokracii přímou, kdy o zákonech rozhodují všichni občané společnosti, nebo o demokracii zastupitelskou, kdy občan volí své zástupce v zákonodárných sborech. Vždy tak činí prostřednictvím dalšího základního práva, kterým je právo volební. Protože jsme toho názoru, že nezbytná rovnováha mezi základními demokratickými právy a povinnostmi občana je v naší společnosti dosti vážně narušena, považujeme za nezbytné tuto rovnováhu zdůrazňovat a pracovat na jejím odstranění. Jinak naší společnosti hrozí pád do nesvobodné společnosti, která v novodobé historii silně poškodila právě vnímání těchto základních občanských práv i povinností.
Stát
Stát chápeme jako ctihodnou instituci vzniklou na základě vůle našich předků. Není to pro nás v žádném případě pouhý servis společenství občanů, ale především garant všech práv svých občanů a samozřejmě i vymahač plnění povinností vyplývajících ze zákonů ve státě platných. Správa státu Česká republika je v našem pojetí základním a také jediným posláním občany volených orgánů na základě všeobecného a rovného volebního práva. Za kvalitní spravování státu v rámci toho, co jim předepisuje především Ústava České republiky a soubor navazujících zákonů, jsou tyto orgány plně odpovědné.
Občanství
Být občanem České republiky nemůže být nějakou běžnou samozřejmostí, Znamená to nejen používat výhod našeho zákonného systému, ale plyne z toho i celá řada náležitostí, které souvisejí s právním řádem našeho státu. Ten, kdo není českým občanem od narození a o udělení občanství žádá, musí splňovat celou řadu předpokladů, z nichž znalost češtiny jako úředního jazyka, a historie, jsou těmi nejzákladnější. Občanství s sebou nese i jakousi hrdost na příslušnost k společenství s bohatou historií a vyspělou kulturou, kterým bezesporu Česká republika, jakožto následník Zemí Koruny české, je. I zde vnímáme narušení této historické vazby, jakési vakuum, které je ve svých důsledcích velmi nebezpečné. Na odstranění tohoto vakua historického a kulturního vědomí hodláme soustavně a systematicky pracovat, byť to není v současném politickém spektru, zejména pak vládnoucích stran, zvykem. Jsme především občané České republiky , a i když jsme součástí nadnárodních celků (Evropská unie), tuto naši státní příslušnost si nesmíme za žádných okolností nechat vzít.
Územní členění
Za historicky správné územní členění České republiky považujeme to, které by plně respektovali Preambuli Ústavy České republiky, kde se mluví o návaznosti současného státu na jeho historickou podstatu, tvořeného třemi historickými zeměmi, tedy Čechami, Moravou a Slezskem. I když všechny námitky, které byly po revolučních událostech roku 1989 proti tomuto členění vznášeny, za bezpředmětné, respektujeme vůli ústavodárce, tedy poslední České národní rady, který přenechal otázku územního členění následnému orgánu, tedy Parlamentu České republiky. Současné členění české republiky považujeme za historii nerespektující, navíc z hlediska nároků na rozpočet zbytečně drahé.Chceme proto podporovat zemské uspořádání České republiky dle obdobných principů, které jsou uplatněny u našich sousedů v Polsku, Rakousku i Německu, s nimiž již téměř tisíc let sdílíme středoevropský prostor.
Svobodné sdružování
Společenský život, jehož základem je právo svobodného sdružování, je podle našeho názoru je u nás vnímán jinak než ve společnostech západního světa, k nimž historicky patříme. V žádném případě nehodláme zpochybňovat Ústavou danou velmi silnou úlohu politických formací (stran a sdružení), nicméně se nám zdá, že jejich úloha je mnohdy příliš přeceňována, že si osobují právo zasahovat, a to zejména jsou-li formacemi vládními, i do věcí, kde jim to v žádném případě nepřísluší. Pro nás jsou prioritou sdružení občanů, jejichž cílem je nikoliv účast na praktické politice, ale především společný zájem, který je vede k tomu, že hodlají v tomto zájmu postupovat společně. A to především na úrovni obcí, mikroregionů, či historických zemí. Takovým aktivitám dáváme velkou důležitost, protože nikoliv politické strany, ale občanské spolky tvoří pospolitost vyšší úrovně, kterou neváháme nazvat národem (pozn. Autor má na mysli americký Nation)
Ochrana soukromého vlastnictví
Právo vlastnit majetek je z našeho hlediska jedním ze základních práv člověka. I toto právo je zakotveno v Ústavě České republiky. Považujeme jej za nedotknutelné a jakékoliv snahy jej omezovat pod rouškou různých tzv. „veřejných zájmů“ a dalších eufemismů za nepřípustné. Jedinou výjimkou je situace, kdy k nabytí majetku došlo na základě porušení zákonů České republiky,
Samospráva
Vykonávání samosprávy jak na úrovni obcí, tak na úrovni vyšších územně správních celků (zemí), považujeme za činnost nesmírně důležitou pro daná území takto spravovaná a tím samozřejmě i pro celý stát. Rozdělení pravomocí mezi jednotlivé úrovně musí být v příslušné rovnováze tak, aby se tyto kompetence nekřížily. Zejména stát má formou státní správy tendence zasahovat do věcí, které patří spíše do kompetenčního rámce krajů i obcí. To považujeme za škodlivé a nebezpečné. Stejně jako neúměrné zvyšování kompetencí samospráv, které může v důsledku vést k přílišnému rozvolnění státu jako celku. To v praxi znamená, že v různých krajích či obcích mohou nabývat účinnosti normy (vyhlášky) často protichůdného významu. To samo podle našeho názoru nemusí být chybné, ale jen v tom případě, pokud jsou tyto normy v souladu se zákonem. Příslušný zákon musí tedy být takové povahy, aby existenci norem, které by mohly vést k omezování ústavou zaručených práv občana, či k dezintegraci státu neumožňoval.
Státní správa
Státní správa, tedy praktické vykonávání státní moci prostřednictvím příslušných úřadů, musí být podle našeho názoru přísně apolitická. Může fungovat pouze v rámci daných zákonů, a to nejen zákona služebního. Za nepřípustné považujeme zasahování orgánů státní moci do rozhodovacího procesu demokraticky zvolených orgánů jak na úrovni celostátní, tak na úrovni samosprávy. A to zejména orgánů represivních. Činnost státní správy musí odpovídat současným možnostem, jak v oblasti řídících procesů, tak v oblasti techniky. Důslednou aplikací těchto principů podle nás může dojít k zásadnímu omezení počtu státních zaměstnanců v příslušných oblastech, hlavně pak na státních úřadech, a to ve prospěch rozumného navýšení počtu a i mzdových tarifů v oblastech, kde je to zapotřebí (školství).
Zahraniční politika
Česká republika je, jak je uvedeno v její Ústavě, následníkem historických státních útvarů již více než tisíc let působících na našem území. Tyto státní útvary vždy patřili k zemím, postaveným na základě západní křesťanské civilizace.
Postavení České republiky ve světě
Nejen úcta k historii, ale i praktický pohled na současnou geopolitickou situaci v regionu Střední Evropy, Evropy jako celku, i zemí západní civilizace globálně, podle našeho názoru jednoznačně hovoří pro nejen další setrvání v tomto civilizačním svazku, ale pro jeho další upevňování. Česká republika jako sebevědomý a hrdý stát, vědomý si nejen své velikosti, ale také bohaté historie musí hrát v současném neklidném světě svou odpovídající roli. Nechceme se nijak „rozpouštět“ ve všeobjímající evropské federaci, kterou považujeme za protihistorický a nerealizovatelný projekt. Naopak spolupráci na co nejrozsáhlejší úrovni rovnocenných, podobnou historií a vývojem vybavených států považujeme za velmi potřebnou. Za velmi důležité považujeme členství České republiky v nadnárodních organizacích, zejména v NATO a Evropské unii, i když tyto struktury podle nás vyžadují zásadní reorganizaci, protože, jak ukazuje současná bezpečnostní situace, nejsou na určité události připraveny. Zejména pak na imigrační vlny a válečné konflikty
Zahraničně-politické priority
Členství České republiky v nadnárodních organizacích považujeme za velmi důležité, a to nejen v NATO a EU, ale i v OSN, WTO, OECD, OBSE a dalších. Ve všech těchto organizacích musí naši zástupci pro Českou republiku získat příslušné místo i spojence pro to, aby v rámci kompetence těchto organizací a hlavně v rámci jejich praktického dopadu, rozhodnutí těchto organizací vždy znamenala pro Českou republiku, tedy pro její občany, optimální řešení. Je také samozřejmé, že v rámci zejména bezpečnostních smluv, připadají v úvahu určité závazky, z nich vyplývající. Plnění těchto závazků považujeme za samozřejmost.
Na bilaterální úrovni považujeme za samozřejmé kvalitní a přátelské vztahy především s našimi sousedy, tedy se Slovenskem, Polskem, našimi dosavadními vládami poněkud opomíjeným Rakouskem (je nezbytné tyto vztahy zlepšit), a samozřejmě Německem. Navazovat na tradičně dobré vztahy s USA, dnes spojence z NATO, považujeme rovněž za samozřejmé a pokud Ruska týká, tam bude velmi záležet na tom, jakou cestou se tato velmoc vydá. Jsme toho názoru, že je nemožné Rusko ignorovat, ale že je nutné s ním, v rámci možností mít korektní vztahy. Podobné je to s Čínou – s oběma zeměmi máme živé ekonomicko-obchodní vztahy, které je nutné spíše podporovat, než jim klást zbytečné překážky.
Mezinárodní spolupráce na všech úrovních samosprávy
Na úrovni samospráv se nabízí, a je rovněž široce využívána, především přeshraniční spolupráce jak obcí tak krajů. Další rozvoj této spolupráce hodláme všemožně podporovat, zejména však v oblasti spolků a zájmových sdružení. Podobně hodláme postupovat i v případě kontaktů celosvětových, například podporou tradičně dobrých vztahů s městy a zejména krajanskými sdruženími v USA i dalších zemích.
Ekonomika
Provádění ekonomicky motivované činnosti, jejímž cílem je zajistit hmotný dostatek pro sebe a svou rodinu, považujeme opět za jedno ze základních práv občana, které je opět zajištěno naší Ústavou. Regulační zásahy státu do této činnosti musí být minimální, jejich cílem může být pouze zajištění rovných podmínek pro všechny ekonomické subjekty a zajištění kvalitního systému daní (především jejich výše), který je zdrojem příjmů státního rozpočtu. Rozpočtové hospodaření státu v našem pojetí vychází z postoje dobrého hospodáře, který nevyhazuje peníze za něco , co si nemůže dovolit a pokud již nezbytně potřebuje nějaký úvěr , dbá na to, aby jej řádně splácel. Z našeho pohledu by měl být státní rozpočet vyrovnaný. Toho lze dosáhnout rozumným hospodařením státu, které znamená především optimalizaci výdajové stránky státního rozpočtu, za současné existence rozumného a hlavně přehledného daňového systému.
Průmysl
České země byly vždy jakousi dílnou Evropy, což předpokládá existenci bohaté tradice především ve strojírenství, ale i v ostatních odvětvích. Na tuto tradici hodláme navazovat především v oblasti vzdělávání, a to návratem k v minulosti úspěšnému učňovskému školství, protože právě tam vidíme velký nedostatek. Aby legendární „zlaté české ruce“ byly nejen historickým pojmem, ale i současným a hlavně pak budoucím, to považujeme za velmi silnou výzvu. Je podle nás neúnosné, aby v někdejší dílně Evropy firmy marně sháněly soustružníky, zámečníky, zedníky a podobně. Nápravu vidíme ve změně struktury vzdělávacího systému. Jsme dále toho názoru, že v řadách řídících a administrativních profesí je dostatek nabídek, takže je na nich , aby si vybraly ty, kteří splňují jejich požadavky. Do toho stát hovořit nejen nemůže, ale ani nesmí.
Protože česká ekonomika je zapojena do ekonomiky nadnárodní, považujeme za nutné vytvářet našim firmám výhodné podmínky v zahraničí, a to podporou především od našich zastupitelských úřadů.
Jako nezbytnou vidíme i spolupráci státních orgánů s organizacemi typu Hospodářské komory ČR a Svaz průmyslu ČR, a to na všech úrovních samosprávy.
Zemědělství
Drobné a střední podnikání
Přílišná koncentrace na velké průmyslové či zemědělské firmy je podle nás velmi krátkozrakou strategií. Naopak, co největší diversifikace podnikatelských aktivit v oblasti výroby a služeb, maximální možný rozptyl těchto aktivit a jejich jednoznačná podpora ze strany státu, to je tím skutečným motorem ekonomiky. Zde je třeba konstatovat, že v této oblasti, do níž počítáme živnostníky a malé a střední firmy (do 100 zaměstnanců), si vedou tyto podnikatelské subjekty velmi dobře a jsou velmi silným pilířem naší ekonomiky. Zhoršování podmínek zejména živnostníků různými nesmyslnými předpisy, nucení k zvyšování podnikatelských nákladů, jejichž efekt na příjem státního rozpočtu je sporný (viz. EETP), neustále se komplikující administrativa, spojená s tímto druhem podnikání, atd., to jsou všechno zbytečnosti, které zásadně odmítáme. Důležité je i hledisko sociální. Pokud se dostane do potíží velká firma, může to znamenat katastrofu regionálního formátu, neboť značné množství lidí může přijít o práci, zatímco problémy menších firem či živnostníků zdaleka nemusí mít tak mohutný sociální efekt. Navíc v případě těchto menších podnikatelských subjektů nedochází k takovému stupni „odosobnění“ jejich produktu, jak je to v případě obřích koncernů, bývají často spjaty s místem, kde působí a mívají i silný integrační potenciál. Vzhledem k našemu pohledu na společnost, kdy zdůrazňujeme vztah k místu, kde člověk žije, k jeho obci a zemi, je zřejmé, že právě tyto menší, ale podle nás o to důležitější podnikatelské aktivity jsou jedním z důležitých center našeho zájmu
Bezpečnost
Jedním ze základních pilířů státu, doslova opodstatněním jeho existence, je zajištění bezpečnosti jeho občanů. Proto na bezpečnost klademe mimořádný důraz.