Ačkoliv mnozí ekonomové předpovídali pro rok 2024 ekonomické oživení, data za měsíc leden tomu neodpovídala. Schodek rozpočtu byl 26 mld. Pro srovnání loňský leden představoval schodek pouhých 6,8 mld. Nad příčinami vysokých schodků nemusíme dlouho přemýšlet. Jsou to především splátky státního dluhu, neustále rostoucí výdaje na důchody a sociální dávky. Tyto položky budou stále narůstat a kosmetické úpravy tzv. konsolidačního balíčku na tom téměř nic nezmění. Důvodem je především skutečnost, že se jedná o tzv. mandatorní výdaje, tj. výdaje, které jsou upraveny zákony a vláda bez změny legislativy s nimi nehne.
Na druhé straně tu však máme i možnosti, jak náklady státu snižovat. Zejména se nabízí redukce počtu státních úředníků. Jejich počet v posledních letech se oproti vládním slibům spíše zvyšuje, než snižuje. Slibovaná digitalizace státní správy se nekoná a naděje v brzkou realizaci je v nedohlednu.
Určitým krátkodobým řešením by bylo snížení platů státních zaměstnanců. Dalším obrovským břemenem jsou přímé dotace neziskovým organizacím a firmám. Řada těchto dotací postrádá smysl. Dotace putují do mnohých firem, které by bez dotací v tržním prostředí neměly šanci přežít. Ničí se tak konkurenční prostředí.
O dotacích neziskovým organizacím už toho bylo řečeno a napsáno hodně. Je zjevné, že řada z nich pouze supluje mizernou práci státních úředníků a další jsou pijavicemi přisátými na státní rozpočet a státu nepřináší žádný benefit. Za šokující je možno považovat také fakt, že máme vládu, která má 59 poradních orgánů a řadu komisí a agentur. Takový moloch žádná z předchozích vlád nevybudovala. A další tučná várka dotací je už na cestě.
Vloni se vláda rozhodla půjčit si od EU 137 miliard korun. Za tímto účelem byl zpracován Národní plán obnovy, který si vláda nechala posvětit v Bruselu. Tyto peníze však v přiznaném schodku za loňský rok vláda zapomněla uvést. Smutné je, že tyto peníze mají být použity na dotace k urychlení transformace k bezuhlíkové ekonomice. Sama skutečnost, že náš státní rozpočet vykazuje schodky není alarmující, protože představuje necelá 4% výkonu naší ekonomiky.
Varováním by však měla být skutečnost, že se zadlužujeme, abychom pokryli neustále rostoucí povinné výdaje. Pokud bychom se zadlužili ve prospěch smysluplných investic, které v budoucnu se nám bohatě budou vracet, jistě bychom nic nenamítali. Naší ekonomice se stále nedaří dostat se na úroveň před Covidem v roce 2020. reálné mzdy se snižují nejvíce z celé EU. HDP je v současné době o 0,1 % nižší než v roce 2019. Reálný průměrný plat je téměř o 12% nižší než před rokem 2020. Tím, že jsme nejvíce na průmyslu závislou zemí z celé EU, vyvstává před námi zásadní problém a tím je struktura průmyslu. Přetrvává dědictví po období totality, kdy se sázelo zejména na těžký průmysl. Dnes je však třeba se zaměřit zvláště na oblasti průmyslu, které přináší vyšší přidanou hodnotu, což představují informační a komunikační technologie.
Od stávající vlády jsme nemohli, vzhledem k jejímu složení, mnoho očekávat. Ale i to málo, co jsme očekávat mohli, se nenaplnilo. A zdá se, že do příštích voleb se na tom nic nezmění. Otázka je, koho tedy budeme za dva roky volit……
Jan Kryčer
Brno – leden 2024
Image by Miloslav Hamřík from Pixabay